








Ale vy tři jako loutky na těch nitkách, to by byla legrace!
Já sice poslouchám krásně, ale že bych byl loutka, to teda ne!!! Velký Falko poslouchal líp a byl cvičený a dokonce měl zkoušky, ale slepá posušnost mu taky byla cizí.
Já jsem byl jako štěňátko taky vycvičený, všechny povely znám. Ale když se mi nechce poslechnout, tak dělám hluchého. Když se potom panička zlobí, tak já se k ní lísám a říkám: Paničko, já Tě mám tolik rád! No a hned je mi odpuštěno. Panička o mě říká, že jsem její hajzlík vyčůranej, ale má mě ráda takového jaký jsem a nechce abych byl jinej.
My tedy poslechnem na slovo, ale občas se u toho na paničku tváříme: Zásadně s tebou nesouhlasím!
Vysokou školu poslušnosti mám u nás doma já! Poslouchám své špice poctivě! Někdy se musím sama sobě zasmát jak mi to jde. Ale ono to ani jinak nejde, když jsou moji špicínkové naprosto úžasné osobnosti, oni prostě nemají chybu!
My dvě s Fanynkou jsme mix vás čtyř.Každá máme nějaké vlastnosti podobné některému z vás.Jinak nás panička necvičí,ani ji to nezajímá,ale možná že ten výcvik je obedience.Fanynka chodila s malou paničkou,ale protože byla pořád marod,nechala toho.Nemělo to cenu tam chodit jednou za tři měsíce.A já jsem na výcviku taky byla,ale mě to z duše nebaví cvičit,já raději pořád a vytrvale štěkám na všechno a všechny.
My si myslíme, že obedience, ale jistí si nejsme. Pro nás není poslušnost zas až tak důležitá. Panička říká, že kdybysme poslouchali na slovo, tak bysme neuměli ani zlobit a nebyli bysme takové osobnosti jako jsme, ale jen loutky.