Říjen 2007

Speciální výstava ZBRASLAV 2007

20. října 2007 v 1:32 Novinky
TARO, ICON A YUKON-FALKO z Tichého háje a jejich chovatelka Ludmila Pavlíková

Na Speciální výstavě ve Zbraslavi dne 23.září Falko spolu se svými kamarády Krtečkem (Taro z Tichého háje) a Matýslkem (Icon z Tichého háje) se umístili na 1. místě v soutěži
"Nejlepší chovatelská skupina"

NĚCO O SOBĚ ...

16. října 2007 v 23:08 | Falko |  Články
Jmenuju se Yukon-Falko z Tichého háje - teda, to je moje celý jméno podle rodokmenu, ale jinak mi všichni říkaj Falko. Narodil jsem se osumnáctýho prosince dva tisíce. To datum umím tak dobře proto, že ho s paničkou každou chvíli píšeme při vyplňování přihlášek a tak podobně. Na dobu, když jsem se narodil, si skoro vůbec nepamatuju, vypadalo to tam nejspíš jako na týhle fotce, když se narodila štěňátka Nikolce. Já sám žádný fotky z tý doby nemám.
Vím jenom, že jsem se u paní Pavlíkové bylo moc dobře. Bylo tam teploučko a pořád plno jídla. A já jsem byl od začátku hrozně žravý štěně, a dokonce jsem prý ošklivě odstrkoval od maminky Frevijky svýho bratříčka, abych mohl mít všecko mlíčko jen pro sebe! Později nás paní Pavlíková krmila Sunarem s piškotama a vařeným masem, takže jsem měl pořád plný bříško. A taky si vzpomínám, že se z kuchyně pořád linuly nějaký krásný vůně, přesně takový, jako když jsou teď u nás doma Vánoce. Jenže to já jsem tenkrát ještě nevěděl, a tak jsem ani moc nerozuměl tomu, když paní Pavlíková po mým narození telefonovala mojí paničce do Prahy a říkala jí, že má pro ni dáreček od Ježíška. Pak spolu pro mě vymyslely jméno. Musel jsem se jmenovat od písmene ypsilon, takže jsem měl být Yukon, jenže moje panička mi chtěla říkat Falko, a tak to moje jméno vzniklo.
V "Tichým háji" bylo moc prima, že jsem nebyl nikdy sám. Paní Pavlíková s náma byla skoro pořád, a když někdy na chvilku odešla, bylo tam kromě mojí maminky ještě spousta dalších pejsků. Snad proto dodneška nerad bývám sám. Paní Pavlíková na nás byla dost přísná, ale laskavá: když na nás někdy zakřičela, sice jsme někam zalezli a byli tiše jak pěny, ale pak jsme se jí potají chechtali, protože jsme věděli, že to tak nemyslí. U ní doma je všechno zařízený pro pejsky, aby všecko směli a nic nemohli zničit. Já si svůj první domov připomenu pokaždé, když tam s paničkou přijedem na návštěvu.
Z bedničky v ložnici paní Pavlíkové jsem se později přestěhoval i s maminkou do ohrádky v obýváku, kde s náma byla ještě další štěňata, co se narodila ve stejný době jako já. Všichni jsme tam měli dost místa a hlavně výhled a přehled o všem, co se dělo kolem. Občas tam přijeli nějací lidé a odvezli si pak některý ze štěňat starších než jsem byl já do novýho domova. No a já jsem časem maminku už tolik trápil věčným okusováním, že ji paní Pavlíková přestěhovala zpátky k ostatním pejskům a k mýmu tatínkovi Nerovi do psince. Naštěstí tam pak zbyla ještě Zenobí se Zuzikou a ještě jedna oranžová fenečka.
Maminka Frevia v prosinci 2006
Tatínek Nero v prosinci 2006
Pro mě si přijela moje nová panička osumnáctýho února - to vím díky tomu, že ten den slavím svátek. Přijela společně s tetou Martinou, která si jela pro hnědou fenečku Zenobí, a taky s nima přijel i můj příští kamarád a společník - Velký Falko. Panička ho vzala s sebou proto, aby zjistila, jak mě přijme. Bylo mu už třináct let a nebyl zvyklý se o paničku s nikým dělit. Moc ji miloval a byl na ní hrozně závislý, a tak se obávala, jestli snese vedle sebe štěně. Proto mi taky dala stejný jméno, aby nežárlil, protože když se zavolá" "Falko!", tak to bude pro nás oba, a já, Malý Falko, se budu učit poslouchat. No a panička si myslela, že bude lepší, když si mě Falko přiveze domů sám, než abych mu tam vtrhnul jak vetřelec. A jak se ukázalo, bylo to takhle správně.
Když pro mě přijeli, stál jsem opřený packama o ohrádku a panička si mě hned vzala do náručí, protože hned věděla, že jsem ten její. Byl jsem tam totiž jediný černý štěně. Velký Falko si mě očuchal a olízal. Choval se ke mně naprosto přátelsky a nevadilo mu, že pojedu domů s ním. Teta Martina si vzala svoji Zenobí a pak už jsme jeli. Trochu jsem se bál, co se to děje, ale pak jsem si ustlal na Velkém Falkovi a spal až do Prahy …

NĚCO Z HISTORIE ...

10. října 2007 v 21:20 | Dagmar Kneiflová, Pravda 13. června 1972 |  Články

Tento novinový článek z roku 1972 nás vrátí do historie chovu špiců u nás …
OKOUZLUJÍCÍ SNĚHOBÍLÁ DROBOTINA
Málokdo by hledal ve světem zapomenuté machařovské hájovně v tachovském okresem naši nejúspěšnější chovatelku velkých bílých německých špiců. 36letá Ludmila Pavlíková se věnuje psům již dvacet šest let. Původně se zabývala výcvikem a později též chovem německých ovčáků. Potom se náhodně dozvěděla, že začíná regenerace chovu špiců. Tito malí psíci mají před ostatními plemeny mnoho předností. Není to jen pěkný vzhled, lákající stovky milovníků psů, ale především ušlechtilá a přítulná povaha, stále dobrá nálada, vysoký temperament a bezmezná oddanost, kterou dávají při každé příležitosti najevo. Vynikající vlastností špiců je ostražitost, proto jsou i výbornými hlídači. Není bez zajímavosti, že německý špic je právě tak dobře cvičitelný jako služební plemena.
Regenerace tohoto chovu probíhá v naší republice již jedenáct let. Přesto se ještě bohužel až příliš často vyskytují u špiců vážné vady - chybějící zuby a předkus. Určitě jen díky tomu, že si Ludmila Pavlíková se souhlasem poradkyně chovu sama vybírá krycí psy pro své feny, neobjevují se uvedené nedostatky v její chovné linii. Úspěšná chovatelka se zúčastňuje téměř všech výstav u nás i v zahraničí - buď jako vystavující nebo pouze jako pozorovatel. V současné době jezdí na naše výstavy jako adeptka na rozhodčí pro exteriér špiců.
K jejím největším chovatelským úspěchům patří vítězství psa Emíra z Tichého háje, který pochází z její chovatelské stanice a je ohodnocen známkou výbornou. Tento pes dosáhl zatím u špiců nejvíce ceněné výšky 47 cm; několikrát získal titul Vítěz třídy, stal se vítězem Berlína 71 ve třídě mladých a vítězem plemene Ostrava 71.
Zájem o uvedené plemeno je mezi zkušenými kynology i úplnými laiky značný. O tom svědčí řada záznamů na štěňata. S průměrnou roční čekací lhůtou může úspěšná chovatelka uspokojit jen nepatrnou část zájemců. Její starost o osud štěňátek však prodejem nekončí. Zůstává v neustálém styku s novými majiteli psa a podle potřeby ochotně poradí a pomůže.
Ludmila Pavlíková se právě vrátila z oblastní výstavy všech plemen v Táboře, kde vystavovatele i návštěvníky upoutalo motto v úvodu výstavního katalogu, jehož autorkou je F.B. Nováková:
"Já, pes tvůj, vstupem svým jsem tě zcela naplnil. Já čas tvůj jsem dle svého rozvlnil. Ty máš se mnou trpělivost, ty usměrňuješ moji živost. Ty mne dle svého formuješ o své žití s mým láskou spojuješ. A byť celý svět proti mně sočil, že jsem se do srdce tvého vtlačil, vím, že ty si mne nikdy nikým nedáš vzít, a že ty a já budem stále v lásce spolu žít.
(Dagmar Kneiflová, Pravda 13. června 1972)
  • BOY z Tichého háje, nar. 11. 7. 1973, získal jako první německý malý černý špic z našich odchovů v ČSSR titul Interchampion. Boy získal tituly CACIB na mezinárodních výstavách v Poznani, Brně, a 2x v Budapešti.