S FALKEM V SOFII 1.

28. srpna 2007 v 18:19 |  Články

S Falkem v Sofii
(1. část)
První Balkánský šampionát 22.-23.05. 2004

Udělat si výlet na výstavu až do Bulharska a ještě k tomu sama - to může udělat snad jen blázen.Souhlasím, já blázen jsem. Jenomže tentokrát mi nešlo pouze o výstavu, i když možnost získání titulu Balkanski champion a Champion Sofia mne pochopitelně lákala. Pro mne je totiž Bulharsko i citovou záležitostí, neboť když jsem studovala bulharštinu, často jsem se jezdila a tuto zemi si oblíbila. V posledních letech jsem neměla možnost se sem podívat, a tak jsem postupně ztrácela kontakty i zapomínala jazyk. Takže vidina celého víkendu v Sofii byla ještě lákavější než samotná výstava.
Jenže jak se sem dostat? Zájezd autobusem se skupinou pejskařů, se kterými jsem byla v Bosně a loni tady v Sofii nebo v Rumunsku, se letos nekonal, takže to vůbec nebylo jednoduché. Cesta vlakem nepřicházela v úvahu z bezpečnostních důvodů a linkové autobusy psy obyčejně neberou. Pak jsem ale přece jen našla soukromou agenturu, kde mi k mému překvapení řekli, že pes není žádný problém, cena jízdenky mi připadala příznivá, navíc mi nabídli pomoc při zajištění levného ubytování v Sofii i dopravu taxíkem na výstaviště, takže bylo rozhodnuto: pojedu.
Cestovali jsme v pátek ráno luxusním poloprázdným autobusem s klimatizací a Falko se celou cestu rozvaloval na sedadle vedle mne - pochopitelně na tašce, aby nikdo nemohl nic namítat. Cesta trvala necelých 24 hodin a přibližně po čtyřech hodinách byly přestávky, takže se Falko mohl vyvenčit a napít. A tak jsme v sobotu ráno odpočinutí a svěží dorazili do Sofie a pak na výstaviště.
Výstava se konala v hale a musím říci, že oproti loňsku, kdy se výstava konala na fotbalovém hřišti a připomínala mi spíše nějakou naší "oblastku", se úroveň výrazně zvýšila. Poháry pro každého BOB, krásné ceny od sponzorů. Vystavovatelé byli pochopitelně hlavně z Bulharska, ale zahraniční účast byla také zajímavá: nejvíc zahraničních vystavovatelů bylo ze sousedních zemí, především ze Srbska, Rumunska nebo z Makedonie, a dále zde byli i psi Řecka a hodně také - což mě překvapilo - z Ruska (!), a pak ještě stejně překvapivě z Francie, Ukrajiny nebo Španělska. První den se posuzovaly skupiny I-V (přihlášeno 204 psů) v pěti kruzích a až na jednoho Bulhara zde byli vesměs zahraniční rozhodčí: ze Srbska, Itálie, Maďarska a Švédska. Druhý den bylo přihlášených psů o více než sto víc (311), a tím i kruhů (7), protože kromě FCI skupin IV-X se posuzovala taky národní plemena: bulharský ovčák, bulharský honič a bulharský barak (což by se dalo přeložit jako chundeláč nebo huňáč, ale ve skutečnosti se jedná o velmi oblíbené plemeno loveckého psa, využívaného hlavně při lovu černé zvěře). Podle počtu přihlášených jedinců jsou v Bulharsku velmi oblíbenými plemeny německý ovčák anglický buldok, rotvajler, velký knírač, černý teriér a jiná velká plemena. Z naší "pětky" pak především hasky a samojed. Malamut se v katalogu neobjevil ani jeden. Že by je s hasky dávali dohromady?
Falko, jediný malý i jiný špic na výstavě, byl v kruhu spolu s akiťáky(2), faraony (1), čauy (2), šibami (2), západosibřskými lajkami (4) a basenji (1) a kromě toho i s šestnácti (!) plemeny z II. skupiny. Posuzoval tu maďarský rozhodčí Joszef Zaidl. Samojedy a hasky naopak posuzovala italská rozhodčí v jiném kruhu a pro zajímavost: samojedů bylo 9 (!) a haskounů dokonce 21! Takže dost silná konkurence do závěrečných soutěží skupin. Zvláště samojedi byli moc krásní (hlavně ti z Francie). Falko měl katalogové číslo 203, takže přišel na řadu až jako předposlední. Já tohle dlouhé čekání nemám ráda, protože pes je pak znuděný a nepředvádí se pěkně (viz Bosna), ale musím říci, že ho takhle úplně na konec zařadili záměrně, protože jsem jim k přihlášce psala, že se bojím, aby neměl autobus zpoždění na hranici, tak že je prosím, aby na mne s přejímkou počkali, a oni mi odpověděli, že mne pro jistotu zařadí až jako poslední. to je vlastně taky další specialita balkánských výstav, že posuzování začíná mnohem později než u nás, až tak kolem půl jedenácté. Protože byli kolem našeho kruhu samí obři typu doga, nechtěla jsem riskovat, že mi Falka sežerou, a tak jsme se raději odebrali ven a většinu času strávili v klidu a pohodě ve stínu pod stříškou. Výsledek byl, že pes byl klidný a odpočinutý, takže když jsme pak šli do kruhu, byla jsem nervózní akorát já. Když jsem se totiž lidí, co už v kruhu byli, ptala, jaký ten rozhodčí je, řekli mi, že dost přísný, a totéž mi potvrdily vedoucí a zapisovatelka v kruhu. Hrozně jsem se bála, jak rozhodčí, který celou dobu posuzoval plemena z "dvojky", bude najednou posuzovat špice. Jenomže Falko měl tentokrát svůj den a předvedl se nádherně, takže rozhodčí mu zadal bez jakýchkoli výhrad všechny existující tituly: výborný, CAC, CACIB i BOB. Čímž jsme splnili podmínky i pro získání titulu FCI "Balkan champion" a prestižního "Champion Sofia". Hned jsme si mohli jít s kartičkami z kruhu, posudkem a diplomem nechat vystavit Certifikát Balkan champion. Všechny kartičky byly graficky moc pěkné a v bulharských národních barvách a já se dmula pýchou. Zvlášť, když se mne na každém kroku vyptávali, co to je za plemeno a odkud jsme, zažívala jsem nádherný pocit, jaký na českých výstavách nezažiji: pocit hrdosti nad tím, odkud jsem a že mám krásného psa. A když už tam náhodou někteří špice znali - tedy spíše pomerany, neboť se mne ptali, zda je to pomeran, tak jsem jim vysvětlovala, jaký je mezi pomerany a ostatními německými špici rozdíl a moc je to zajímalo. Rozdala jsem i pár vizitek s kontaktem. S hrdostí jsem taky vyprávěla o tom, kolik je u nás špiců a chovatelských stanic i o tom, že ten můj je od chovatelky, která chová špice už skoro čtyřicet let. Že ale v Bulharsku špice nepotkáte? Tak o tom vám budu vyprávět v druhé části!
Čekání na závěrečné soutěže díky tomu, že Falko byl posouzen až jako skoro poslední, už tak dlouhé nebylo. Zato pak soutěže trvaly poměrně dlouho - díky poměrně početnému zastoupení plemen I., II. i III. skupiny. Jen ve "čtyřce" nastoupil pouze jediný (!) jezevčík - hladkosrstý standart v černé barvě s pálením. A pak následovala "pětka". Bylo nás tam devět a všichni nádherní, takže jsem ani s umístěním nepočítala. Pohár za BOB už jsme měli jistý a titul Balkán champion taky, takže o nic nešlo. Skupinu vybíral stejný rozhodčí, co nás posuzoval. Když nás volal na třetí místo a na stupně vítězů, nemohla jsem tomu uvěřit. Ale radost byla nekonečná - to přece znamená, že Falko se opravdu líbil a hlavně to, jak se předvedl a chodil! V takhle početné konkurenci se před námi umístili profesionálně předvedení hasky a lajka. Poháry sice byly pouze za první místo, ale my jsme dostali aspoň pytel krmení od Puriny a propagační materiály. Nevyšly nám bohužel pěkně žádné fotky z haly, takže na více obrázků se můžete těšit a ve druhé části mého vyprávění.
Byly čtyři hodiny odpoledne, výstava skončila a my si mohli s Falínkem konečně začít užívat víkendu v Sofii! Ale o tom zase příště.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama