NA NÁVŠTĚVĚ V "TICHÉM HÁJI" (leden 2002)

28. srpna 2007 v 18:27 |  Články

"Nejstarší chovatelská stanice malých a trpasličích špiců v ČR z Tichého háje přijímá záznamy na štěňata v barvě černé, hnědé, oranžové a krémové po špičkových rodičích. Ludmila Pavlíková, Machařov 26, tel..." Tak začínají již mnoho let všechny inzeráty v časopise Pes - přítel člověka. Ale pokud jste u paní Pavlíkové nikdy nebyli, dovedete si představit, co se za tím vším skrývá? A víte vůbec, kde "Tichý háj" je?
Já měla to štěstí vše vidět a při mé lednové návštěvě si poslechnout i vyprávění paní Pavlíkové o historii jejího chovu. Ráda bych se s vámi stručně podělila o zážitky a především věnovala tyto řádky jako poctu Paní chovatelce k jejímu loňskému jubileu: chovatelská stanice "z Tichého háje" oslavila v únoru 2002 neuvěřitelných 40 let od svého vzniku! A také jako blahopřání k osobnímu životnímu jubileu, které paní Pavlíková oslaví letos 4. září.
Machařov se nachází se nedaleko Konstantinových Lázní, nebo chcete-li, od Stříbra. Je to samota, kterou najdete jen na velmi podrobné mapě. Pojedete-li tam autem poprvé a bez popisu cesty, pravděpodobně zabloudíte. Vlakem dojedete do zastávky Strahov, a odtud je patrový domeček paní Pavlíkové na dohled.
Vcházíme brankou do zahrady a hned vchodovými dveřmi do domu nás uvítá štěkot špiců ze psince
. Ty ovšem uvidíme až později. Nejprve jdeme po dřevěných schodech nahoru a obdivujeme obrovské množství diplomů, jimiž jsou vyzdobeny stěny, a už vcházíme do útulného obýváčku. Tady nás přivítá další štěkot: v obývacím pokoji právě bydlí čtyři mladí špicové, jimž "šéfuje" oranžový trpaslík Grand, a spolu s nimi tu je i bišonka Erna, která patří synovi paní Pavlíkové a když je páníček v práci, je fenka nahoře u špiců. Přes ohrádku z kuchyně vykukuje dalších šest hlav: tady jsou háravé, nakryté, březí či jinak indisponované feny. Takže počet fen se zde mění a jakmile začne některá z fen hárat, stěhuje se z psince nahoru. Nastálo zde ovšem zůstávají veteránky. Psí dámy zde v kuchyni mají pod stolem molitanové pelíšky a pochopitelně rády "pomáhají" při vaření (a mytí nádobí).
V malém pokojíku za kuchyní je tak zvaná porodna. Zde právě byla novopečená maminka - krémová fenka Yona se svými dvoudenními štěňátky, která si lebedila v bedničce na vyhřívané podložce přímo učebnicově přisátá k matce. To se prý povede málokdy, aby byla všechna štěňata takhle bezproblémová - někdy prý paní Pavlíková stráví u bedničky při péči o štěňata celé hodiny. V této místnosti pak i spí, a tak má vše neustále pod kontrolou.
Porodna je od kuchyně oddělena, stejně jako ostatní místnosti v bytě, dřevěnými otevíratelnými vrátky, takže nemůže dojít například k nežádoucímu nakrytí feny či jinému "úrazu". Tato vrátka si - jen tak mimochodem - vyrobila úplně sama! Stejně tak i dřevěné obložení stěny v obýváku, kde pod oknem bývá ohrádka pro štěňata, když trochu povyrostou. Tu jsem měla možnost vidět před dvěma roky, když jsem si zde byla pro mého Falínka. Obdivuji, jak je tu vše dokonale a účelně vymyšlené tak, aby to sloužilo psům. Na podlaze linoleum, sedací souprava na dřevěných nohách, které lze bez problému otřít. A všude perfektní pořádek. Obdivuhodné při tolika psech v bytě! V létě je to jednodušší. To jsou totiž špicové většinou na zahradě, kam je na ně výborně vidět ze tří stran - z oken a z terasy. V zimě vypouští paní Pavlíková psy, které má v bytě, ven jednou denně. Než se dostatečně vylítají, pořádně si doma uklidí a vytře podlahy.
Jiné je to dole v psinci. Tam si špicové mohou vybrat, zda chtějí být uvnitř v místnosti nebo venku ve výběhu. Mají k dispozici velikou místnost, kterou v zimě vyhřívají malá elektrická kamínka, s podlahou pokrytou linoleem a starými gaučíky, křesly či matracemi. Ty se podle potřeby vyměňují. Ven psíci vybíhají malým okýnkem ve zdi - mně to velice připomnělo východy, jaké mají zvířata v pavilonech v ZOO. Toto okýnko se zavírá pouze na noc. Tady v psinci mne přivítalo celkem dvanáct špiců: čtyři krycí psi a šest fen. Nesmím zapomenout ještě na dva hosty - budějovické černé psy Aríse a jeho syna Hariho, kteří zde po smrti své paničky, paní Cifreundové, našli nový domov. Třetí z osiřelých psíků, hnědá fenka Zuzika byla nahoře v kuchyni. Smutný byl osud těchto psů, ale zvykli si velice dobře a do smečky zapadli, jako by tam byli odjakživa.
Když jsem říkala, že mne v psinci přivítalo dvanáct psů, tak to platí doslova. Každý z nich chtěl být co nejdřív pohlazen a nechali se vzít i do náručí a pochovat. Když je pozorujete ze zahrady, přiběhnou všichni k plotu u výběhu a dvanáct hlav se snaží prostrčit čenich pletivem a přátelsky vám olizují ruku. Totéž platí i o ostatních, kteří byli nahoře v bytě. Žádný z nich nebyl agresivní ani bázlivý nebo ustrašený, všichni se dali pohladit a chtěli se mazlit. No prostě vynikající vyrovnaná povaha - ostatně, přesně takový je i můj Falko.
Spočítat ihned, kolik je v domě paní Pavlíkové psů dohromady dá rozhodně trošku práce. Tím, že jsou rozmístěni na třech, čtyřech a dle potřeby i více různých místech, je potřeba při počítání sčítat. V den mojí návštěvy jich bylo 24, tedy i s bišonkou a budějovickými hosty, plus čtyři krémová miminka. Udělejme si pro jistotu malou rekapitulaci: krycích psů je zde celkem 5, fen tu bylo 17. Počet psů v domě se pochopitelně neustále mění. Je tu spousta veteránů a veteránek. Platí zde totiž jedno: veteráni dožívají doma! A nebo u někoho, komu starší pejsek či fenka udělají radost a on jim poskytne péči a domov, jakou si zaslouží.
Když už jsem zmínila výbornou povahu, myslím si, že zde hraje roli nejen genetika a pečlivý výběr zvířat do chovu, ale také výchova paní Pavlíkové - laskavá, ale když je potřeba, tak i přísná a hlavně důsledná. Špicové například nesmějí skoro vůbec štěkat - to jsou ihned napomínáni a poslechnou! Další názorný příklad, že špic není hysterické a uštěkané plemeno. Špicové paní Pavlíkové také v žádném případě nesmějí loudit u stolu, a žádného z nich to ani nenapadlo - kromě mého Falka, zkaženého doma páníčkem.
Hlad tady psi rozhodně nemají. Mají neustále plné misky kvalitních značkových granulí a ujídají z nich dle chuti po celý den. Suché krmivo je hlavní součástí potravy, ale občas jim paní Pavlíková i něco uvaří nebo dostanou konzervu. Jiné je to samozřejmě u březích a kojících fen. Tam je potřeba přilepšit. Rovněž tak štěňata mají úplně zvláštní nároky. Když se sejdou dva tři vrhy najednou, spotřebují štěňata i jedno celé kuře denně! A k tomu všemu sušené mléko, piškoty a tak dále.
Dozvídám se také o tom, jak často se špicové koupou. Pokud se nestane něco mimořádného a v něčem se nevyválí či něco na ten způsob, pak obvykle jednou za rok. Čas koupání nastává vždy na jaře, hned jak se oteplí. Psy koupe paní Pavlíková postupně - každý den jednoho až dva, najednou by to těžko zvládla. Po vykoupání každého psa navíc důkladně vyčeše a vykartáčuje, aby se zároveň uvolnila stará srst a mohla snáze růst nová. Psi pak po koupeli zůstávají do druhého dne v bytě, aby venku neprochladli.
U kávy si s paní Pavlíkovou v klidu povídám o historii jejího chovu. Zajímá mne, jak to všechno začalo. Název "z Tichého háje" vznikl podle samoty u lesa, kde paní Pavlíková tehdy bydlela. Ale sem do Machařova se hodí také - i zde jsou kolem dokola krásné lesy. Pravda - zpočátku se zde nechovali špicové, nýbrž němečtí ovčáci. Odchovala v té době celkem čtyři vrhy. Služební kynologie byla velikou láskou paní Pavlíkové: věnovala se výcviku psů v tehdejším Svazarmu. Dodnes vzpomíná především na svého ovčáka Casiana. Ale zásahem osudu musela paní Pavlíková nejprve s výcvikem a později i chovem německých ovčáků skončit. Její životní příběh je opravdu smutný... Po těžké operaci začala v roce 1965 chovat špice a od té doby chová pouze toto plemeno. Jejím prvním špicem byla bílá fena Aranka z Povodí Jizery. Za ta dlouhá léta odchovala již tolik štěňat, že je pro ni obtížné říci z hlavy, kolik přesně. Ale bylo jich tolik, že brzy bude začínat sedmou řadu abecedy! Vše je ovšem schopna kdykoli vyhledat ve svých záznamech, takže ví, kdy se jaká štěňata narodila, z jakého spojení byla, jaké se tam vyskytly mimořádné přednosti nebo naopak nedostatky i kdo se stal novým majitelem. Má tak naprosto dokonalý přehled o všech svých odchovech.
Z každého slova vyprávění je cítit, že paní Pavlíková chová psy opravdu s láskou a nikoli pro peníze. Naopak - na psech vůbec nešetří, zvláště pak pokud jde o veterinární péči. Pravidelné odčervování a očkování všech zvířat považuje za samozřejmost. Doma má plnou zásuvku různých léků, vitamínů a preventivních přípravků. Samozřejmě - stojí to spoustu peněz, ale na těchto věcech se šetřit nedá. Paní Pavlíková ví, o čem mluví...
Před deseti lety ji totiž postihla doslova chovatelská tragédie: během několika týdnů přišla díky nákaze psinkou o celý svůj chov. Zbyla jí jediná fena - hnědá Monett vom Teufelchen se dvěma štěňaty (bohužel, oba byli psi), kterou včas odvezla k příbuzným... Asi si řeknete, jak se to mohlo stát? Pochopitelně, i tenkrát měla všechny psy očkované, ale tenkrát v roce 1992 se u nás zrovna vyskytla špatná šarže vakcín, takže účinnost nulová. A psinka tehdy doslova řádila. Nakazil se jeden z jejích pejsků a nemoc u něho propukla během několika dní. Po něm pak následovali další a další... Paní Pavlíková se jen bezmocně mohla dívat na to, jak jí postupně odcházejí jeden za druhým. Bylo to určitě nejhorší období v dějinách Tichého háje. Největším neštěstím na tom všem bylo to, že se přerušily všechny chovné linie. Mnohaletá systematická chovatelská práce byla pryč. A začínat znovu? To bylo moc těžké, protože na pořízení nových, špičkových zvířat, jaká by potřebovala, neměla jakožto důchodkyně prostředky. Přesto to nevzdala a znovu začala. Postupem času se jí podařilo vybudovat nové linie a vrací se jí kvalita. Její zvířata jsou tak vyrovnaná v typu, že i já, nepříliš dobrý odborník na špice, často poznám na první pohled špice z Tichého háje.
Paní Pavlíková sama je však velice skromná. Své odchovy si zásadně nechválí a také při posuzování špiců na výstavách je ke psům, kteří pocházejí z jejího chovu, mnohem více kritická než k ostatním. Je totiž mezinárodní rozhodčí a na výstavách posuzuje již od roku 1972. Sama své psy v poslední době vystavuje poměrně málo, ale pokud se povede, že je některý špic z jejího chovu úspěšný na výstavách, pochopitelně z toho má radost. A těch úspěchů nebylo rozhodně málo: když jsem si totiž právě před chvílí pročítala seznam šampiónů ČR na internetu, bylo tam požehnaně psů i fen právě z Tichého háje!
Na závěr mne napadá jediná věta: "Tichý háj je špiců ráj"! Tak ať se zde špicové rodí ještě mnoho dalších let a dělají radost paní chovatelce i nám, kteří si špicínky od ní pořídíme!
Mgr. Alexandra Benáková

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama